Ochranáři ze Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) provedli tři velké projekty v hodnotě několika desítek milionů korun. Na hřebenech vznikly stovky přehrádek. Jednou z prvních lokalit byla oblast nad Hrnčířskými Boudami, kde v roce 2010 přibylo dvě stě dřevěných bariér. Od roku 2019 je ochranáři budují systematicky. V loňském roce dokončili dosud nejrozsáhlejší projekt.
Celkově se revitalizace týkala pětatřiceti lokalit, kde došlo ke zrušení více než čtyřiceti kilometrů odvodňovacích příkopů pomocí hrazeně a zahrnovění, sdělila vedoucí oddělení ochrany přírody Správy KRNAP Věra Horáková, garantka projektu. Pokud by se revitalizované kanály naplnily, zadrží podle ní přibližně 120 tisíc krychlových metrů vody, což odpovídá roční spotřebě třítisícové obce.
Ze všech revitalizovaných ploch pracovníci správy parku vybrali deset a dlouhodobě na nich sledují změny vegetace, hladiny podzemní vody, pH a teploty. Data získávají ze sond umístěných metr pod zemí.
Barikády zadržující vodu v krajině mají podobu jednoduchých srubových hrázek, které jsou utěsněné geotextilií a zasypané zhutnělou zeminou. Přehrázky časem zetlejí a slynou s okolním terénem.
Obnovené mokřady kypí životem. Ve velmi krátké době se na obnovená mokřadní stanoviště vrací život. 'Záhy po ukončení revitalizačních prací dochází k obnově mokřadní vegetace, zejména k růstu ostřic, suchopýrů a také se rozvíjejí porosty mechorostů, především společenstva rašeliníků. Obvykle už v další sezóně po obnově se stávají domovem hmyzu i obojživelníků,' uvedl ředitel Správy KRNAP Robin Běhnisch.
Do rašelinných a podmáčených smrčin v Krkonoších člověk v minulosti zasáhl necitlivě. Rozsáhlé úpravy vodního režimu začaly na přelomu 18. a 19. století. Lesní hospodáři kvůli sázení nových stromů potřebovali snížit hladinu spodní vody. Odvodnili plochu více než dva tisíce hektarů. Dřevěnou hmotu si žádal těžební a sklářský průmysl i další odvětví.
'Odvodňování v 80. a 90. letech minulého století bylo výsledkem snahy obnovit porosty po holosečných těžbách uskutečněných v důsledku emisního spadu a odumírání lesů,' poznamenal mluvčí správy parku Radek Drahný.
Masivní odvodňování má za následek erozi a odnos organického materiálu. Důsledkem jsou také povodně nebo přívalové vlny, odvodnění krajiny způsobuje změnu chemického složení půdy. Všechny tyto procesy vedou ke změnám ve vegetaci, fauně a v celkové struktuře krajiny.
Nejvýznamnějším typem krkonošských mokřadů jsou rašeliniště. Červený a Pančavský rašeliniště je dokonce zařazeno na seznam mezinárodně významných mokřadů Ramsarské úmluvy podepsané v roce 1971. Největší lesní rašeliniště je na Černé hoře.
Hřebenová rašeliniště významně ovlivňuje chladné klima, roční průměrná teplota se pohybuje kolem nuly, úhrn srážek dosahuje 1 500 milimetrů a sníh zde leží od listopadu do dubna. 'Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů,' vysvětlil Radek Drahný.
Na rašeliništích roste dvacet druhů rašeliníků. Tyto rostlina mají mimořádnou schopnost zadržovat vodu, dokážou pojmout až dvacetinásobek svého objemu.
